Už nějakou dobu si pohrávám s konceptem anti-Bódhisattvy. Na první pohled se může zdát, že je to protimluv, ale je to fascinující a podnětná myšlenka, která nás vyzývá k přemýšlení nad rámec tradičních představ o spiritualitě a osvícení.
Anti-Bódhisattva se v podstatě snaží zlepšit svět a životy všech bytostí ne tím, že jím pomůže překročit tuto sféru a dosáhnout osvícení - jak to dělají bóddhisattvové - ale tím, že učiní svět tak dobrým, že ho nebudou chtít opustit.
Žádné sliby o útěku, žádné "odměna mě čeká na onom světě"... Ale závazek žít tady a teď a pracovat na skutečném, hmatatelném zlepšení našich životů a životů těch, kteří přijdou po nás.
Jádrem této myšlenky je přesvědčení, že život na zemi může být stejně naplňující a radostný jako posmrtný život nebo existence v jiném světě. Anti-Bódhisattva se nesnaží uniknout světu a jeho problémům, ale přijímá je jako příležitost k růstu, zkoumání a rozvoji charakteru. S touto perspektivou můžeme svět a všechny jeho problémy vnímat nikoli jako překážky, které je třeba překonat, ale jako katalyzátory našeho osobního a kolektivního rozvoje.
Ale jak učinit samsáru - koloběh zrození, smrti a znovuzrození - tak dobrou, aby ji bytosti nikdy nechtěly opustit? Začíná to změnou našich vlastních postojů a chování. Pěstováním lásky, soucitu a empatie ke všem bytostem můžeme vytvořit harmoničtější a vstřícnější společnost, která bude naplňovat potřeby všech, nejen několika privilegovaných. To znamená řešit systémové nerovnosti, prosazovat sociální spravedlnost a lidská práva a usilovat o udržitelnější a spravedlivější budoucnost.
Znamená to však také pěstovat vlastní vnitřní stavy radosti, míru a spokojenosti. Prostřednictvím dovedností, jako je meditace, všímavost a sebereflexe, můžeme rozvíjet hlubší smysl pro spojení se sebou samými, s ostatními a se světem kolem nás. Využitím vlastních vnitřních zdrojů moudrosti a soucitu můžeme pomoci ostatním udělat totéž a vytvořit vlnu pozitivní změny, která se rozšíří do celé naší komunity i mimo ni.
Samozřejmě se nejedná o statický proces - je to dynamická, fraktální cesta, která se každý den odvíjí novými a nečekanými způsoby. Vyžaduje, abychom zůstali otevřeni novým zkušenostem, učili se z chyb a neustále se přizpůsobovali a vyvíjeli, když procházíme životními výzvami a příležitostmi. Tímto způsobem však můžeme vytvořit svět, ve kterém skutečně stojí za to žít - svět, kde jsou všechny bytosti milovány, šťastné a radostné, a to jak zde na zemi, tak mezi hvězdami.
Je to také odmítnutí - odmítnutí naděje na lepší místo někde jinde. Ano, můžete také doufat, že po smrti přijdete do nějakého dokonalého nebe nebo nirvány. Ale jediné, čím si můžeme být skutečně jisti, je tady a teď. Neměli bychom se tedy hlavně snažit o jejich zlepšení?
Je to také odmítnutí představy, že tento svět je dokonalý. Není. Není nejlepší, jaký může být. Je zde prostor pro zlepšení a pro soucit. Pokud nám Bůh dal tento svět, nechtěl by, abychom byli dobrými správci jeho zahrady? Jestliže Buddha učil ve prospěch všech bytostí, neměli bychom se i my snažit zlepšit samsáru ve prospěch všech?
Anti-Bódhisattva nás vybízí k zamyšlení nad tradičními představami o duchovním osvícení a náboženském posmrtném životě. Povzbuzuje nás, abychom spíše přijímali svět a jeho výzvy, než abychom se těšili na smrt.
Pěstováním lásky, soucitu a empatie ke všem bytostem a prací na harmoničtější a udržitelnější budoucnosti můžeme vytvořit svět, ve kterém stojí za to žít - svět, kde nebe existuje už v tomto životě a všechny bytosti jsou navždy šťastné a radostné. Svět, kde nikdo nemusí o ráji snít, protože ho bude žít. Svět tak dobrý, že nikdo nemusí snít o tom, že z něj navždy unikne.
O takovém světě sním. Možná se ke mně přidáte ;)