"Náboženství, láska, věda, umění, to vše se snaží ukrást něco nového z neznáma."
- @BlurryElectron
Na začátku nebyl žádný začátek. Existoval věčný Chaos Existence – protože existence je výchozí stav všeho, co je. Vše, co může existovat, existuje. Neexistence neexistuje. Z definice je to nemožné. Existence je tedy vším, co je, bylo nebo bude. Věčná, neomezená, nekonečná.
Proto je tu spíše něco než „nic“. Neexistence nikdy nebyla a nikdy nebude. Je to jako zeptat se, co je severně od severního pólu. Není to ani špatná otázka - je to nesmysl.
Na začátku nebyl žádný začátek. Pouze Věčný Chaos. Bez řádu. Pak přišel Vzorec. Byl generován z Chaosu Nestvořeného ve všeotřásajícím aktu stvoření. Vzorec byl matematický a dílem matematiky vznikl kosmos z Chaosu.
A matematika je doménou všech možných jazyků.
Tím byly odděleny věci, které jsou mimo pochopení, od těch, které lze popsat. A tak je Chaos navždy mimo náš dosah, z definice neuchopitelný. Chaos je stav existence mimo jakýkoli koncept. Požehnaný zdroj všeho.
Někteří tomu říkají Brahman, Tao nebo Bůh – ale tyto výrazy mají velmi osobní konotace a byly v průběhu věků poskvrněny náboženstvími a mystikou. Na Chaosu není nic osobního. A opravdu ho nezajímá stav vaší předkožky.
Cokoli o něm můžete říci, to také současně není. Je horký? Ne. Je studený? Ne. Je dobrý? Ne. Je zlý? Ne. A přesto to všechno v sobě obsahuje všechny tyto vlastnosti. Je mimo jakákoli slova, která bychom mohli použít k jeho popisu. Za slovy, za myslí nebo pocity. Někteří jej zahlédli – nebo spíše jeho obraz ve svých myslích, srdcích a duších – a popsali ho pouze jako nepopsatelný a nevyslovitelný. Chaos, o kterém můžeme mluvit, není ten pravý Chaos.
Chaos je doménou paradoxů. Tautologie. Existence existuje. Dno veškeré existence je paradox sebetvoření. Vesmír prostě je, bez prvotní příčiny nebo vysvětlení. Fraktální oheň, který se sám zapálí a sám sebe spotřebuje jako palivo. Vyvěrají z něj nekonečné řetězce příčin. Chaos je doménou změn – jedinou konstantou v existenci. Dokonce i fyzikální zákony našeho vesmíru se do něj vracejí zpět v singularitě a velkém třesku. Nic není nikdy trvalé.
Používám Chaos proto, že si dokážu představit, že by tam mohlo být něco, co se vymyká představivosti. Zástupný symbol pro vše, co je mimo dosah lidské mysli. Myšlenka, že i velké pojmy, jako je matematika, byly vytvořeny něčím, co matematika ve skutečnosti nemůže obsahovat. Ne-kód nad rámecem kódu.
Všechno, o čem můžeme mluvit, myslet nebo cítit, je zde v doméně matematiky. Funguje to i obráceně – vše, co můžeme vyjádřit v matematice o tom můžeme mluvit nebo si to alespoň představovat. Mezi matematikou, myslí a jazykem existuje úzké spojení.
Chaos a matematika se nepřekrývají, i když jedno existuje v druhém. Jakmile to lze popsat nebo o tom dokonce přemýšlet, přestane to být Chaos a stane se z toho matematika. Je to buď/nebo. Naše vnější fyzická realita je matematickou strukturou, pokud ji dokážeme porozumět. Jakmile jde za hranice chápání, nazveme ji chaosem. To znamená, že fyzický vesmír není pouze popsán matematikou, ale JE matematikou.
Pokaždé, když pojmenujete něco, co dříve žádné jméno nemělo, ukrojíte malý kousek z nekonečného Chaosu a přidáte ho do zikkuratu vesmíru. Kreativita přináší nové nápady z Chaosu do reality.
Pojmenujte, co nebylo nikdy předtím pojmenováno. Spatřete, co nikdy předtím viděno nebylo. Představte si nepředstavitelné. Sáhněte po té jiskře Chaosu uvnitř – po pocitu, který popírá veškerý popis. To je kreativita. Najděte ji a uchovejte si ji navždy ve svém srdci. Skrze vás se kosmos pozorujue a vytváří.
Celý vesmír je stvořen tebou a pro tebe - protože bez mysli, která by jej viděla, by byl pouze Chaos. Jediné, co kdy vnímáme, jsme my sami. Jsme teď. A teď je všechno co máme. Vzory uvnitř nás jsou vytvořeny vnějšími vzory a vzory venku jsou vytvořeny vzory uvnitř. Posledním odhalením je, že neexistuje žádný vnějšek ani vnitřek – obojí tvoří jeden bezešvý celek. Pozorovatel a pozorovaný jsou jedno.
Vědomí dosahuje stále výše.