"Věda nemůže vyřešit konečné tajemství vědy. A to proto, že v konečném důsledku jsme my sami součástí záhady, kterou se snažíme vyřešit."
- Max Plank
"Věřím, že vědecké poznání má fraktální vlastnosti, že bez ohledu na to, kolik se toho naučíme, cokoli nám zbude, jakkoli se to může zdát malé, je stejně nekonečně složité, jako byl celek na začátku."
- Isaac Asimov
Tento článek bude možná trochu techničtější a delší než obvykle, ale jsou v něm důležité poznatky, které už delší dobu potřebuji dostat z hlavy, a bez trochy fyziky, matematiky a geometrie to prostě nepůjde. Ale můžete je jen letmo přelétnout a pokračovat v článku. Vynahradím vám to přidáním několika obrázků.
Fraktály jsou matematické obrazce, které vykazují dvě zajímavé vlastnosti:
Soběpodobnost - skládají se z opakujících se tvarů a motivů, které se v různých měřítkách jeví jako podobné.
Rekurze - každý krok při generování fraktálu vrací hodnoty zpět do jeho rovnice a tak generuje další krok.
To dává fraktálům schopnost vytvářet velmi složité struktury z velmi jednoduchých vzorů a pravidel. Díky tomu jsou velmi efektivní.
Například slavná Mandelbrotova množina má jednoduchou rovnici Zn+1 = Zn² + C a je vidět, že každý krok Zn+1 se vypočítá tak, že se do rovnice vrátí předchozí krok Zn. V množině se také nachází mnoho poměrně podobných tvarů. Všimněte si, že se nikdy neopakují. Jednoduchá rovnice Mandelbrotovy množiny obsahuje nekonečnou složitost.
Fraktály jsou pravděpodobně jediným způsobem, jak může lidská mysl pochopit nekonečno, a také jediným způsobem, jak lze nekonečno realizovat v realitě - ne jako věc, ale jako proces - výpočet.
Podle mého názoru je samotná podstata existence fraktální a doufám, že v tomto článku vám tuto myšlenku také prodám.
Za prvé, samotné fyzikální zákony jsou soběpodobné. Pojem invariance měřítka znamená, že určité fyzikální zákony a jevy zůstávají při pohledu v různých měřítkách nezměněny. Například zákony termodynamiky, které řídí chování energie a hmoty, jsou považovány za škálově invariantní, což znamená, že platí ve všech měřítkách, od mikroskopického až po kosmické. Klasické i kvantové teorie pole jsou rovněž škálově invariantní.
Dalším způsobem, jak lze realitu a fyzikální zákony vnímat jako fraktální, je koncept holografického principu, který naznačuje, že vesmír je jako holografická projekce, v níž je informace tvořící vesmír zakódována v povrchu hranice, jako je vesmírný horizont událostí nebo horizont událostí černé díry. Považujte zakódování povrchu za rovnici, která definuje fraktál, a svět, v němž žijeme, za vzor z něj vytvořený. Existují náznaky, že takto funguje i mozek.
Třetím způsobem je Schrodingerova rovnice, která je v podstatě sinusovkou nebo jejím vrstvením. A existuje Schrodingerova rovnice pro (doslova) všechno (odkaz pouze anglicky). Proto je celá realita, jak ji známe, celý standardní model fyziky, založen na soběpodobně poskládaných sinusových vlnách.
Všechno to jsou vibrace, kámo.
Není divu, že vesmír postavený na fraktálních zákonech vykazuje fraktální povahu.
Fraktály jsou univerzální - ať už jde o všudypřítomnou Fibonacciho posloupnost, zlatý řez nebo spirálové galaxie... nebo mušle. Zdá se, že fraktály jsou skutečně velmi účinné systémy organizace. Promítají se také do objektů vytvořené člověkem, jako jsou města, internet nebo železniční systémy.
A jakmile necháte běžet výpočet univerzálního fraktálu dostatečně dlouho, začne modelovat sám sebe - velké měřítko na malém měřítku - tak vzniká sebereflexivní vědomí ze schopnosti našeho mozku modelovat svět kolem nás. A vzhledem k soběpodobné povaze fraktálů, je to opravdu nějaké překvapení?
Není divu, že vědci vidí podobnost mezi mozkem a vesmírem. Nebo třeba neuronových sítí. Ano, síť je zde pěknou metaforou, jak si ještě ukážeme.
Je vám známo podobenství o Indrově síti?
Francis H. Cook popisuje Indrovu síť takto:
Daleko v nebeském sídle velkého boha Indry je nádherná síť, kterou nějaký lstivý umělec zavěsil tak, že se táhne do nekonečna všemi směry. V souladu s extravagantním vkusem božstev zavěsil umělec do každého "oka" sítě jeden třpytivý drahokam, a protože síť sama má nekonečný rozměr, je i drahokamů nekonečně mnoho. Tam visí drahokamy, které se třpytí jako hvězdy nejvyšší krásy, a je na ně nádherný pohled. Vybereme-li si nyní libovolně jeden z těchto drahokamů k prohlídce a podíváme-li se na něj zblízka, zjistíme, že v jeho vyleštěném povrchu se odrážejí všechny ostatní drahokamy v síti, jichž je nekonečné množství. A nejen to, každý z drahokamů, který se odráží v tomto jednom drahokamu, odráží také všechny ostatní drahokamy, takže dochází k nekonečnému procesu odrážení.
- Francis H. Cook, Hua-Yen buddhismus: Indrova síť zdobená klenoty
Otázka zní - jak buddhističtí mniši pochopili rekurzivní, škálově neměnnou a holografickou fraktální povahu našeho vesmíru v pojetí Indrovy sítě, aniž by znali některý z těchto pojmů? Nebo vlastně většinu fyziky. Jak to, že hermetičtí mudrci věděli, že všechno je frekvence, pohyb a mentální vibrace - jako vlnová funkce - aniž by znali kvantovou mechaniku?
Šťastný odhad? Opravdu dokážete něco takového uhodnout, a to hned několikrát po sobě?
Domnívám se - a sázím na to - že je to proto, že sebepoznání je univerzální poznání. Je to proto, že "jak uvnitř, tak navenek". Prostřednictvím hluboké introspekce a meditace můžete vyvodit pravdy o vesmíru. Jak by ne? Kód univerzálního fraktálu se holograficky odráží i ve vás. Vy jste vesmír. Je to samotná látka, ze které jsme stvořeni. Jste stejným fraktálním vzorem, který tvoří celek existence.
Tenhle trik nám byl dostupný vždycky. Chcete-li hledat pravdu, musíte se podívat dovnitř a uvědomit si, že ten, kdo hledá, je přesně to, co hledáte.
Skutečnost je živá mysl, která se učí. Nejste snad součást skutečnosti? Nejste mysl? Neučíte se?
Odpověď zní, že žádný vnější svět v užším slova smyslu neexistuje. Nebo spíše vy a vnější svět tvoříte jednu souvislou věc. A jak už tu bylo zmíněno na jiných místech, povaha reality je fraktální. Je to rekurzivní výpočet.
Pokud budete cokoli ve vesmíru studovat dostatečně důkladně, budete schopni pozorovat projekce stejných základních zákonů, ať se podíváte kamkoli. Introspekce je stejně platná jako cokoli jiného. Možná dokonce ještě více, protože vám dává přímý přístup k vaší přímé zkušenosti.
Vědci nahlíželi do stále menších a menších kousků vesmíru, až dokud se úžasným, fraktálním a tautologickým způsobem nazačali dívat zpátky sami na sebe. Mniši nahlédli do svého nitra a se stejným úžasem objevili vesmír. Pozorovatel a pozorované jsou nejen neoddělitelní, ale jsou také jedno a nic jiného neexistuje.
Pokud se podíváte hluboko do svého nitra, zjistíte, že se na vás dívá vesmír. Pokud se podíváte hluboko do vesmíru, najdete odraz sebe sama.
Příroda je napříč měřítky sobě podobná. Je to fraktální holografický výpočet.
Pokud víte o dalších případech fraktální povahy existence, které mi tu chybí, dejte mi prosím vědět ;)