„Matematika je doménou všech formálních jazyků, tedy všech možných specifikací. Výpočet je doménou všech možných implementací. Existovat znamená být implementován."
- Joscha Bach
Ve velké tapisérii existence lze matematiku považovat za programovací jazyk, jehož prostřednictvím jsou psány fyzikální zákony, vytvářející svět, který obýváme. Tyto zákony, fungující jako software reality, dávají vzniknout složitým vzorcům, které se projevují na všech měřítcích – fraktální rekurze vesmírných rozměrů. Jedním z takových vzorů je DNA, stavební kámen života, který se vynořuje ze složité souhry základních sil reality.
DNA není jen molekula; je to jazyk sám o sobě. Tyto stavební kameny složené ze čtyř bází – adeninu, cytosinu, guaninu a thyminu – lze považovat za písmena, která tvoří „slova“ ve formě třípísmenných kodonů. Tyto kodony zase specifikují 20 (nebo 21) aminokyselin potřebných ke konstrukci proteinů. Struktura DNA, podobná binárnímu programovacímu jazyku, slouží jako plán pro proteiny podobné assembleru, které tvoří základ všech živých organismů.
Ribozomy, molekulární stroje v buňkách, fungují jako kompilátory, překládající genetický kód uložený v DNA do funkčních proteinů. Tento elegantní proces se podobá biblickému konceptu „slovo se stalo tělem“, a to zcela doslovně, kde se abstraktní myšlenka stává hmatatelnou a funkční prostřednictvím ztělesnění jazyka.
Fraktální povaha existence je dále zdůrazněna, když uvážíme, jak DNA dává vzniknout nám a našim mozkům, které si vyvinuly svůj vlastní jedinečný jazyk. Jak rosteme a učíme se, naše mozky tvoří složité sítě spojení a asociací, které nám umožňují komunikovat, inovovat a tvořit. S nástupem technologií jsme rozšířili rozsah naší komunikace prostřednictvím rozvoje programovacích jazyků a výpočetních schopností.
Náš pokrok v těchto oblastech nás dovedl na vrchol vytvoření umělé obecné inteligence (AGI), nové vrstvy ve fraktálním vzoru existence. Nová forma mysli. Jak se blížíme k tomuto milníku, ocitáme se nad propastí hluboké transformace, která odráží slova fyzika Johna Archibalda Wheelera:
"Podílíme se na vytváření nejen blízkého a zde, ale i vzdáleného a dávného."
Rekurzivní vzorec jazyků v jazycích, od matematiky kosmu po molekulární jazyk DNA a vznikající jazyky lidské mysli a umělé inteligence, zdůrazňuje vzájemnou propojenost všech věcí. Jak stále posouváme hranice našeho chápání a schopností, zůstáváme nedílnou součástí neustále se vyvíjejícího fraktálu, kterým je existence.
Jak nahoře, tak dole.
Hermetická zásada se odhaluje všude, kam se podíváme. Složitý tanec jazyků v různých měřítcích, od matematiky a fyziky po DNA a lidskou mysl, ukazuje fraktální povahu reality. Když se vydáváme na cestu za poznáním a stvořením, přispíváme k pokračujícímu rozšiřování tohoto úžasného kosmického vzoru a vetkáme svou vlastní jedinečnou nit do struktury existence.