Vzpomínáte si na svou první vzpomínku? Bylo to nejspíš někdy kolem dvou let a je to jen jedna epizoda - většinou plující v mlze, vytržená z kontextu. Souvislosti získáte až později, když vám rodiče vyprávějí, co se tehdy stalo.
Postupem času se přidávají další a další takové epizodické vzpomínky, až se váš skutečný životní příběh začne skládat v souvislý tok.
A teď - věděli jste, že je to prokazatelně nepravdivé? Opakovaně bylo prokázáno, že lidé si skutečně pamatují i věci, které se staly už před narozením. Možná jste slyšeli, že by matky měly svým dětem pouštět uklidňující nebo klasickou hudbu, aby je udržely v klidu a dokonce jim pomohly ve vývoji.
Dobře, jak je tedy možné, že si ve dvou letech pamatujete svou první vzpomínku a zároveň si dokážete vybavit i události před narozením? No - důvodem je "Já". Pojem "Já" se vyvíjí kolem 2 let, jaká náhoda, co říkáte?
Předtím neexistovalo žádné "Já", které by si to pamatovalo, a proto si to "Vy" nemůžete pamatovat.
Je to problém indexace.
Index je seznam slov nebo frází a s nimi spojených ukazatelů na místa, pomocí kterých lze v dokumentu nebo souboru najít užitečný materiál vztahující se k danému tématu. Příkladem je rejstřík v zadní části knihy a rejstřík, který slouží jako katalog knihovny.
Než se jste měli "Já", všechny přidružené ukazatele směřovaly na úplně jiné místo. Jakmile se "Já" vyvine, všechny vaše vzpomínky se o dté doby vztahují k vašemu pojmu "Já". A protože svůj svět většinou vnímáte, prožíváte a vybavujete si ho jen prostřednictvím svého "já", vzpomínky, které s ním nesouvisejí, vám nejsou dostupné.
Kupodivu to znamená, že vaše "tělo" si může pamatovat věci, které vám nejsou dostupné. A zároveň vše, co si pamatujete, je spravováno vaším pojetím "já".